V lese, kde se nacházel Lanový park Hájenka, žily tři veselé kozy – Bajaja, Béďa a Růženka. Byly kamarády všech dětí, které sem chodily lézt po lanech a houpačkách. A spolu s nimi tu bydlel i někdo, koho nebylo vidět, ale každý ho cítil. Vítr jménem Šustílek.
Šustílek byl zvláštní vítr. Uměl být hravý – rozhoupával houpačky a rozhazoval listí, aby se děti smály. Ale někdy byl i trochu neposedný. Foukne příliš silně a děti se vylekají. Ne proto, že by jim chtěl ublížit. Jen byl osamělý a chtěl, aby si s ním někdo hrál.
Ztracená odvaha
Jednoho dne do Hájenky přišla skupina dětí. Všichni byli nadšení, jen Tomášek stál stranou. Díval se na vysokou lanovou překážku a šeptal: „Já to nikdy nezvládnu. Nemám odvahu.“
Když to uslyšel Šustílek, zafoukal tak silně, že se listí zvedlo do víru. „Odvaha se někde ztratila,“ pronesl smutně. „Musíme ji najít, jinak si děti nebudou troufat lézt.“
Bajaja dupnul kopytem: „Tak pojďme! Kdo jiný než my má Tomáškovi pomoct?“
Hledání odvahy
Vydali se na cestu lanovým parkem. Nejprve museli projít nízkým provazovým mostem. Tomášek váhal, ale Šustílek foukl jemně do jeho zad: „Zkus to, jsem s tebou.“ A Tomášek udělal první krok.
„Tohle je první kousek odvahy,“ řekla koza Růženka.
Pak přišla na řadu houpačka. Tomášek se držel pevně, ale oči měl vykulené. „Já spadnu!“ křičel. V tu chvíli Šustílek rozhoupal houpačku tak jemně, že to připomínalo kolébku. Tomášek se rozesmál. „Tak tohle zvládnu!“ A prošel dál.
Zkouška
Nakonec dorazili k té největší překážce – vysoké lanové lávce mezi dvěma stromy. Tomášek se zastavil, srdce mu bušilo. „Tady už to nejde. Nemám sílu.“
„Odvaha není o tom, že se nebojíš,“ řekl tiše Šustílek. „Odvaha je o tom, že i přes strach uděláš krok.“
Tomášek se zhluboka nadechl. Podíval se na kamarády, na kozy, které mu fandily, a pak vykročil. Jeden krok, druhý… a nakonec došel až na druhý konec. Celý park se rozesmál a děti tleskaly.
Návrat odvahy
„Našli jsme ji!“ zvolal Bajaja. „Odvaha byla celou dobu v tobě, Tomášku. Jen potřebovala trochu pofoukat.“
Šustílek se radostně zatočil kolem stromů a rozfoukal barevné listí, až se les rozzářil. „Už nikdy nezapomeňte,“ řekl, „že odvaha se neschovává v lese ani v lanových překážkách. Je schovaná ve vašem srdci.“
Tomášek se usmál, poprvé se cítil silný. A když se v Hájence někdo další bál, stačilo počkat na jemný vánek. To byl Šustílek, který šeptal:
„Neboj se, zvládneš to.“
